Etika

Jsem zavázán k dodržování etických zásad zakotvených v těchto etických kodexech a k dodržování etického kodexu zdravotnického pracovníka:

Etický kodex České psychoterapeutické společnosti
(dle etické směrnice Evropské asociace pro psychoterapii)

PREAMBULE
1/ Všichni členové České psychoterapeutické společnosti (dále ČPS), její sekce a
přidružené organizace přijímají, že praxe psychoterapeutického povolání vyžaduje
odpovědnost vůči vlastní osobě s jejími úkoly v psychoterapii, i vůči klientům, kteří se
svěřili profesionálním psychoterapeutům a vstoupili s nimi do specifického vztahu.
2/ ČPS je odpovědná za to, že se věnuje pozornost etickým otázkám. To se týká jejích
členů, lektorů psychoterapeutického výcviku i jeho účastníků.
3/ Etický kodex slouží:
- k ochraně pacienta či klienta před neetickou aplikací psychoterapie ze strany všech
členů a frekventantů výcviku,
- k založení standardů pro členy ČPS,
- jako základ pro řešení stížností.
1. Závaznost
Následující etické směrnice jsou závazné pro všechny členy ČPS, sekce a přidružené
organizace. Jsou v souladu s etickými směrnicemi EAP.
2. Psychoterapeutické povolání
1/ Psychoterapeutické povolání je pokládáno za samostatnou vědeckou profesi v té míře,
jak to dovoluje národní zdravotnická legislativa. Tato profese se zabývá diagnostikováním
a komplexní, poznatelnou a plánovanou léčbou psychosociálně nebo psychosomaticky
podmíněných poruch chování nebo stavů utrpení, a používá k tomu vědeckých
psychoterapeutických metod. Psychoterapeutický proces je založen na interakci mezi
jedním nebo více pacienty (klienty) a jedním nebo více psychoterapeuty, s cílem usnadnit
změny a další vývoj.
2/ Charakteristikou psychoterapeutické profese je oddanost odpovědnému naplnění výše
uvedených cílů.
3/ Od psychoterapeutů se požaduje, aby používali svou odbornost s vážností vůči
důstojnosti a sebeúctě jednotlivce a v nejlepším zájmu pacientů či klientů.
Psychoterapeuti musí prohlásit, že jejich profesionální postavení odpovídá jejich
profesionálnímu výcviku.
3. Profesionální kompetence a rozvoj
1/ Od psychoterapeutů se požaduje, aby vykonávali svou profesi kompetentním a etickým
způsobem. Musí věnovat pozornost výzkumu a vývoji na vědeckém poli psychoterapie. K
tomuto účelu je nezbytný průběžný odborný rozvoj.
2/ Psychoterapeuti by měli omezit svou praxi na takové oblasti a léčebné metody, v nichž
se mohou vykázat dostatečnými a potvrzenými znalostmi a zkušenostmi.
4. Mlčenlivost
Psychoterapeuti stejně jako pomocný personál jsou vázáni principem mlčenlivosti o všech
skutečnostech, které se dozvěděli v průběhu psychoterapeutického procesu. Totéž se
týká supervize.
5. Rámec psychoterapie
1/ Na počátku psychoterapeutického léčení je psychoterapeut povinen seznámit pacienta
či klienta s jeho právy se zvláštním zřetelem na následující:
- použitá psychoterapeutická metoda (je-li to přiměřené a vhodné s ohledem na proces
psychoterapeutického léčení) a její podmínky (včetně způsobu ukončení léčby),
- rozsah a předpokládané trvání psychoterapeutického léčení,
- finanční podmínky léčení (přibližné poplatky, nároky plynoucí ze zdravotního pojištění,
placení za zmeškaná sezení atd.),
- mlčenlivost,
- postup při uplatňování stížnosti.
2/ Pacient či klient musí mít příležitost se rozhodnout, zda hodlá do psychoterapie
vstoupit, a pokud ano, s kým.
3/ Psychoterapeut je povinen jednat odpovědně, zvláště s ohledem na specifickou povahu
psychoterapeutického vztahu, který je postaven na důvěře a na jisté míře závislosti.
Zneužití a porušení důvěry je hodnoceno tak, že psychoterapeut zanedbal své
profesionální povinnosti ve vztahu k pacientovi či klientovi, aby uspokojil své vlastní
osobní zájmy, ať už sexuální, emoční, společenské nebo finanční.
4/ Jakákoliv forma zneužití je proviněním proti profesionálním psychoterapeutickým
směrnicím. Odpovědnost za to leží výhradně na psychoterapeutovi. Selhání odpovědnosti
v zacházení s důvěrou a závislostí v psychoterapeutickém vztahu je vážnou chybou
léčení.
6. Objektivní a pravdivé informace
Informace podávané pacientovi či klientovi musí být faktické, objektivní a pravdivé.
Jakákoliv vtíravá nebo zavádějící inzerce či reklama je nedovolená. Příkladem mohou být:
nepodložené sliby úzdravy nebo citování mnoha různých typů psychoterapeutických
metod (v nichž třeba výcvik začal, ale dosud nebyl ukončen), které budí dojem
soubornějšího nebo širšího výcviku, než psychoterapeut opravdu má.
7. Profesionální vztahy s kolegy
Psychoterapeuti jsou, tam kde je to nutné, povinni spolupracovat interdisciplinárně se
zástupci ostatních věd pro blaho pacienta či klienta.
8. Etické směrnice pro výcvik
Výše zmíněné etické směrnice se mají též vhodným způsobem uplatnit na vztahy v
psychoterapeutickém výcviku.
9. Přínos pro zdravotnictví
Společenská odpovědnost psychoterapeutů vyžaduje, aby přispívali k udržení a vytvoření
takových životních podmínek, které podporují, udržují a obnovují psychické zdraví a
obecně zralost a rozvoj lidí.
10. Psychoterapeutický výzkum
V zájmu vědeckého a teoretického rozvoje psychoterapie a výzkumu jejích výsledků by se
psychoterapeuti měli účastnit vhodných výzkumných projektů. Na psychoterapeutický
výzkum i publikace se vztahují tyto etické směrnice, přičemž zájem pacientů a klientů je
nejvyšší hodnotou.
11. Povinnosti odborné společnosti (ČPS)
1/ ČPS je zavázána vyžadovat od svých členů dodržování etických pravidel slučitelných
se směrnicemi EAP.
2/ ČPS je zavázána vytvořit a podporovat přiměřené postupy pro stížnosti a odvolání při
přestoupení etických směrnic.
PRAHA, ČERVEN 1998
Kamil Kalina, Jana Kocourková, Antonín Šimek

Způsoby chování v psychoterapii, které mohou být považovány za neetické

- vyžadování úsluh od pacienta
- půjčování peněz pacientovi
- přemlouvání osob, aby se staly pacienty
- objímání /a nebo líbání pacientů
- léčení nezletilého bez souhlasu rodičů
- terapeutická intervence neshodující se s přáními pacienta
- navazování přátelských kontaktů s pacientem (i po ukončení terapie)
- provádění terapie u některého ze svých přátel, studentů, supervidovaných či spolupracovníků
- sdělení, že mě pacient zklamal
- prodávání zboží pacientům
- provádění terapie pod vlivem alkoholu
- vyžadování odměn za neuskutečněná setkání
- debatování o pacientech (jmenovitě či anonymně) s přáteli
- oslovování křestním jménem
- sdělení pacientovi, že je pro nás sexuálně atraktivní
- vyzvání, aby se pacient svlékl
- odmítnutí sdělení diagnózy pacientovi
- akceptace pacientova rozhodnutí k sebevraždě